Zážitky a střípky

Fotek tentokrát pro změnu moc nemám, protože skoro celý týden víceméně v kuse pršelo. Toto se budu snažut vynahradit aspoň nějakým tím textem. Ale na druhou stranu si zas říkám, co světoborného tu psát. Normálně tu žiju, nic tak zvláštního se neděje. Jen ten zámek na kolo už mám třetí v pořadí. A tak jsem si to jel i jednou na kole, ale děsně jsem u toho zmokl. Nevím jak to dělají ti místní, protože vedle mě jeli taky. Jenže já promokl a pak jsem z toho byl pěkně nachrmlaný chlapík. Léčil jsem se tak trošku lajdácky, ale víceméně skoro celý týden. Když venku stejně nebylo moc co dělat. Podařilo se mi tu aspoň úspěšně založit novou skupinu Amnesty International z řad mezinárodních studentů. Na poslední schůzku jich přišlo už devět, tak to mě velmi potěšilo. Plánujeme udělat nějakou informační kampaň a podpisovou akci směřovanou na věznici Guantanámo. Aspoň přístup právníka a odmítnutí mučení by jim mohli pořádně přiznat. No, to ale asi zabíhám trošku moc. Jen jsem zjistil, že nakolik jsem utíkal do dálek na Erasma, abych se na chvíli zbavil svých nevládních aktivit, napsal si bakalářku, udělal pořádek ve všech povinnostech, tak to nebude až tak jednoduché. Svět je totiž malý a tyto aktivity mě dohnaly až sem. Taky s Člověkem v Tísni připravujeme Advocacy dokument ke stavu v jedné Ugandské provincii Karamoja, který pak budeme prezentovat někdy začátkem příštího roku před Evropskou Komisí. No a tady v tomto městě sídlí partneři toho projektu, toš jsem do toho spadl zas po uši. No a to nemluvím o tom, že budu asi administrovat jedno rádio. Zkrátka veselo.

Proto jsem velmi uvítal, když se vyskytla možnost duchovního zklidnění. Do Martini kerku (nejvýznačnější kostel v Groningenu) přijel lama Ole Nydahl. Tento sympatický řečník zde měl moc pěkné povídání o buddhismu, s následnými dotazy a meditací. Bylo moc zajímavé v křesťanském kostele mít pronajatou buddhistickou session. A nutno říct, že místní se nad tím ani nepozastavovali. To mě celkem udivuje, nakolik jsou zde všichni v pohodě a tolerantní. Opravdu to není nic hraného, jde to vypozorovat i na řadě ostatních příkladů. Ale, abych dokončil myšlenku. Po tomto duchovním setkání se nám podařilo lámu Oleho ještě přemluvit na chvíli, aby s námi zašel do kavárny na čaj. Jejda, inspirativní je kapku slabé slovo. Ale bylo to moc fajn. Už zase lítám v oblacích, s buddhistickým posvěcením. Holt, realisti to mají se mnou občas těžší.

Tak raději popojedem kousek dál. Zrovna odjíždím do Londýna. Tam se moc těším. Hlavně zde potkám svou milou Zdenku. Byla to naše nejlevnější volba. Ryanair lítá z Brém (ty jsou asi stejně daleko jako Amsterodam)do Londýna za 20 euro zpátečně. Tak si děláme takový kulturní výlet. Shodou okolností se podařilo získat i lístky na premiéru Odcházení od Václava Havla. Jde o první premiéru v zahraničí. Jsem tedy moc zvědavý, nakolik jeho absurdní drama a nenápadné hříčky dopadnou v podání angličanů a jejich jazyka. Taktéž tam budou mít při té příležtosti i výstavu o Havlovi. Je to totiž divadlo, které jej hraje už dlouhodobě. Jmenuje se Orange Tree. Disidentské hry z Československa se u nich objevovaly ještě v dobách, kdy se u nás hrát pořádně nemohly. No krása. Jinak těžkej sightseeing. A hlavně kultura. Taky setkání s pár přáteli. Uvidíme. I nějaké to foto zkusím zmastit.

Taky se blíží zkouškové. Máme tu v polovině semestru takzvané mid-term exam period. A tak budu mít první zkoušku. A to s profesorem, s kterým jsem měl už první hodinu při před celou třídou. On tvrdil, že postupně, jak se po Versailleském systému v Evropě objevily nové demokracie,tedy myšleno nástupnické státy, tak že všechny samovolně nakonec přešly v diktaturu nebo alespoň nedemokratický režim. To se ve mě vzbudila kapka vlastenectví a musel jsem hned oponovat demokratickým Československem, hlavně při vzpomínce na Karla Čapka, který mi v tu chvíli nějak vyvstal do popředí. Pan profesor reagoval slovy, že (a teď pozor) "Masarykův režim" snad možná by mohl být i v zásadě demokratický. To slovo mě tak vytočilo, že jsem jim pak musel kapku popovídat co a jak o Mnichovu a Druhé republice. Ach jo. Nakonec pan profesor uznal, že jde o jednu vyjímku. Stejně jsem si to už ale zavařil. Příště budu raději sedět jako pěna a držet krok. Ale nedalo mi to se neozvat.

Taky tu píšu nějakou strašnou doporučující analýzu pro politiku EU vůči Rusku v Gruzínském konfliktu. Nejlepší práce pak budou předány Evropské komisi. No a to mi dává děsně zabrat. Už jsem z toho taky jelen tumpachovej. Jinak mi začal konečně chodit do schránky Respekt, tak už konečně i zase začínám vědět, co se doma pořádně děje. No a skoro si říkám, že je lepší to někdy i nevědět. Kapku začínám mít obavy z toho našeho předsednictví v Radě EU.

Podzim je tu v plném proudu, studentský divadelní festival valí Shakespeara, Erasmáčtí studenti pořád pijou jako oteklí, dneska mám společně s grupou studentů UN v zahraničí (snad to není nějaká sekta:) sraz s diplomatem z Haagu, v noci tu bývá mlha a dost kosa a mlíko zdražili na šedesát centů. Toš piju Vla (to je něco mezi smetanou, pudinkem, hutným mlíkem - fakt těžkej mazec).

Kdybyste měl někdo přání, o čempak mám napsat, můžu to někdy příště zkusit..