Poslední dobou se opět stalo pár zajímavých událostí, které asi stojí za zmínku. Zvýšil jsem frekvenci psaní článků na cca pět denně, k tomu vyřizování nějaké běžné agendy, škola a vše dohromady. Dostal jsem nový impuls a pořádnou motivaci, na které teď jedu. Konečně už mi sviští pod rukama bakalářka, konference se všechny daří organizovat, všechno je teď super. I Holandsko se mi líbí. Dnes jsem si uvědomil, že jsem v této zemi rád, že se mi s ní už stihlo vytvořit jakési pouto. Asi budu jednou s lítostí opouštět své součastné působiště. Klid, svobodomyslnost a přístup místních lidí. A mnoho dalšího, těžko to vše popsat slovy. I ten podzim, jaký tu je čaruje barvami, spadané listí barví vodu v kanálech, kterou už jen tu a tam rozčeří nějaká loďka. Husy táhnou po nebi, čápi letí za teplem. Když se opatrné sluníčko na chvíli ukáže, aby vysvitlo, celý člověk hned pookřeje. Spousta světla hned dodá radosti v leckdy zapšklém podzimním nečase.
Protože to je už aspoň tři týdny, co jsem dělal zkoušku z jednoho předmětu, co měl ukončení v říjnu, rozhodl jsem se to jít řešit do kanceláře pro mezinárodní studenty. Zde mi pěkně sdělili, že mám být naprosto v klidu a že měsíc po zkoušce je tak akorát. Zato mi ale zrovna ta paní, co mi začátkem semestru povolila navštěvovat předmět Lidská práva (ten nabízejí jen pro postgraduální studenty) nabídla stáž. Pěkně se mnou popovídala, že mě viděla povídat v televizi o lidských právech a že se to tak pěkně doplňuje a kdesi cosi, zkrátka z ní vypadlo, že bych mohl na půl roku od 1.února tak trošku pracovat v Haagu u Mezinárodního trestního tribunálu. To mě docela vzalo a přišlo mi to fakt super. Byl jsem dost ohromen a prostě jednoznačná pecka do budoucí kariéry a právnické lidsko-právní tvorby. V návaznosti na to jsem si začal shánět postupně různá doporučení, hledat podklady pro eseje a jiné dokumenty… Výsledkem bylo, že jsem se v proceduře zasekl na tom, že doposud díky liknavosti jednoho pána, co si nechce na střeše vyvěsit vlajku EU ani za doby našeho předsednictví, nebyla podepsána potřebná přístupová dohoda a náš stát není partnerskou organizací této instituce. Tedy, i kdyby mě chtěli vzít, vzhledem k procedurálním podmínkám nemohou. Jako poslední v Evropě zatím pořád nemůžeme stíhat masové vrahy a ty, kteří páchají genocidu či zločiny proti lidskosti. A já přišel o velikou šanci. No, co se dá dělat, sklapla mi čelist zpět a zas si to dávám dál…
V sobotu jsem pak byl na konferenci organizace mírotvůrců, afrických studentů a hlavních představitelů mladých ve vládách v Africe. Bylo to v Haagu v Institutu Sociálních studií. Konference, kde jsem během odpolední debaty o korupci debatoval v jedné místnosti s třiceti dalšími lidmi. Já byl akorát jediný běloch. Dalo mi spoustu podnětů pro přemýšlení jednak kvantum faktů a ideí, které byly proneseny, ale hlavně náhled na způsob přemýšlení budoucí garnitury Afrických států. Těžko tady cokoli psát, jsou to hluboká témata, v kterých sám zatím opravdu ani za mák nemám jasno, lepší probrat osobně. Nějak i s tím odkazem dnešního svátku, který je pro nás a naši společnost v součastné době svým odkazem nejpotřebnější mi to vše položilo spíš do filosofických hladin uvažování. Rozhodně v ničem nejsou jasná a jednoznačná východiska a žádná pravda není absolutní. Haag je inspirativní město, město míru a spravedlnosti, tak zní jeho oficiální statut, mně se moc líbí. Aspoň z části je to asi i pravda.
Jo a na rajčeti jsou nové fotky.
Hezký sedmnáctý listopad. Zapalte si aspoň svíčku…
